jak méně mít, více žít : o projektu

Tma, Ticho a Samota po celý týden. Stejně jako drak, který žil na konci temné jeskyně či démon, který se schoval do hluboké černé díry nebo Jonáš, kterého pohltila velryba, aby se mohl znovu narodit..

Terapie tmou je inspirována prastarým tibetským rituálem yangtik a využívá smyslovou deprivaci. Faktem je, že opravdovou tmu už dnes zřídka zažijeme – světelný smog ve městě, dioda od monitoru nebo netěsnící žaluzie. Přidejte si k tomu ještě téměř absolutní ticho aniž byste zdálky slyšeli zaštěkat psa a jako poslední samotu, kdy jediný kontakt s okolním světem je jedno zaťukání během 24 hodin. Tahle kombinace spolu se zrakovou deprivací nám pomůže dostat se do vlastního nevědomí, kam se normálně podíváme jen při snění… Možná se o sobě dozvíme, co ještě nevíme a když ne, tak Vám garantuji, že to budou alespoň prázdniny pro Vaši pozornost a většinu smyslů…

Praktické info

Pro první návštěvu se doporučuje ve tmě zůstat alespoň 7 dní, což byla doba kterou jsem zvolil i já. Ze zkušenosti se uvádí, že maximální doba po kterou je možné ve tmě zůstat je asi 50 dnů. Po této době riskujete, že v hlavě nadobro „uletíte“ a přestanete být schopni přijímat z okolí zpětnou vazbu. Lámat rekordy se v tomhle ohledu nechystám, ale nedivil bych se, kdyby člověk ulítnul i po kratší době. Pokud byste chtěli expeimentovat, tak pobyty ve tmě se pořádají i pro páry. Tam už si aspoň dokážu představit několik způsobů, jak si zkrátit dlouhou chvilku.

O pobytu ve tmě jsem se dozvěděl v mém oblíbeném pořadu bioLenka, kde o ní mluvil Břetislav Votrubec, který spolu s Karlem Trnavským pobyty ve tmě organizují. Hned mě možnost takového dobrodružství k sobě sama zaujala a asi jsem nebyl jediný, protože první volný termín byl až více než po půl roce. Když jsem se k pobytu rozhodl, bylo jasné, že ho absolvuji právě u nich.

Pokud by někoho zajímala cena, platí se 1000 Kč/den, což je za péči a poskytnuté zázemí více než férové. Vězte, že najdete i levnější nabídky, které jsou například v chatkách, ale tam zvuková izolace a tudíž je těžší se oprostit od venkovního světa. Občas se mě někteří lidé ptali, takže abych to vyjasnil hnedle zkraje – ne, není možné s sebou mít počítač. Ne, ani telefon. Ano, vyprávějí se zkazky o spisovateli, který si vzal do tmy psací stroj a napsal tam polovinu své knihy. Až uvidíte čmáranice ze tmy v mém bločku, tak bude jasné, že to nebyl mů případ.

Základem pobytu ve tmě ale je ztratit pojem o čase, deprivovat se od všech zrakových vjemů, nechat pracovat nevědomí a šišinku mozkovou, která produkuje melatonin a tak se jí už od dob Descarta říká “sídlo duše“ nebo také “třetí oko“ (3rd  eye). Celý týden se odehrává v jednom větším pokoji, kde najdete stolek na jídlo, jednoduchou skříň a postel. V druhé části místnosti oddělené jen paravanem je pak umyvadlo, záchod a sprchový kout. Teplo obstarává stropní infračervený panel, čerstvý vzduch přivádí otvor na jedné straně místnosti a na druhé je odsáván zase ven. Veškerá technologie je řízena počítačem, který monitoruje podmínky v místnosti a podle potřeby je upravuje. V místnosti pak najdete drobnosti jako je šampon, toaletní papír, povlečená postel a podobně. Vše je uděláno tak, aby člověk nemusel vůbec nic řešit a tělo (hlava záleží na Vás) bylo celý týden v úplném klidu a pohodě.

Jídlo

Jídlo si zaslouží vlastní odstavec, protože ve mě zanechalo chutnou, šťavnatou stopu, asi jako když jsem s babičkou dělal poprvé lívance. Byla to věc, na  kterou jsem se mohl každý den těšit a radovat se. Vybíráte dovolenou na léto? Zapomeňte na Hurghadu v Egyptě a jejich podřadné all-inclusive s drinky v okousaném tvrdém plastu. Příště vyrážím do Chlístova u Klatov na týdenní “pobyt v lázních” a to, že u toho je zhasnuto už bude jen malý bonus. Tady budete zahrnuti plejádou domácího vegetariánského jídla od kuskusu, přes ovocné saláty až po dušenou mrkev na smetaně. Ovšem ten největší highlight a řekl bych Břetislavova specialita, je polévka na všechny způsoby. Odhaduji, že ji vaří podle tajné receptury svobodných zednářů, kde si je od 18. století velmistři předávají z lóže do lóže, ale širší veřejnosti je jejich tajemství zapovězeno. Asi největších výzva ve tmě bylo nesníst celou porci na posezení a nechat si něco “na večer” (jelikož jsem neměl ponětí, zda je ráno nebo hluoká noc, tohle časové označení jsem pro pobyt ve tmě shledal krajně nevhodným).

Příchod jídla logisticky funguje tak, že do předsíňky (kde je překvapivě také tma), Vám pečovatel jednou za 24 hodin (čas se mění, ale to stejně nepoznáte) přinese tašku s jídlem na celý den. Na donášku Vás upozorní krátkým zaklepáním na dveře a je na Vás kdy si jídlo vyzvednete. V tašce jsou pak dvě velké termosky s polévkou a hlavním jídlem a spousta dalších dobrot jako je zelenina, ovoce a něco sladkého. K tomu dostanete i velkou termosku s čajem a máte celý dne na uhodnutí o který jde. Jestli jste čaj poznali nebo ne Vám už nikdo nepotvrdí, ale aspoň si procvičíte vyjednávání sami se sebou.

Existuje několik lidí, kteří se navíc rozhodli během pobytu držet půst jen na vodě, ale to si upřímně nedovedu moc představit. Někoho takového bych zařadil někam mezi breathariána a Dalajlámu. Kuchyně je čistě vegetariánská, ale pokud máte nějaké speciální požadavky, tak Vám Břetislav bez problému vyhoví. Jíst po tmě je samo o sobě docela dobrodružství. Tápete, pomalu otvíráte termosky s jídlem, čucháte, ochutnáváte, převalujete na jazyku a přemýšlíte, co to máte zrovna v puse. Důvěra v hostitele a jeho schopnosti je tak vcelku zásadní, protože rčení “jí se i očima” zní ve tmě jako špatný vtip. Napoprvé mi to celé připomnělo projekt nestero a je to jedna z věcí, které si můžete snadno vyzkoušet i v klidu doma. Některé dny se stalo, že když jsem po celém dnu v tichu a samotě ochutnával čerstvé, voňavé jídlo, ohmatával jsem nakrájenou zeleninu pečlivě vyskládanou v krabičce a ochutnával krabičku s domácí buchtou nebo pudinkem s jablky, z vděčnosti mi do očí vrhkly slzy štěstí (a hladu).

Deník

Lidé, co byli ve tmě říkají, že zážitky jsou v podstatě nepřenositelné, protože prožití a vnímání je velmi individuální. Jako když snažíte vyprávět o svém oblíbeném filmu někomu kdo ho neviděl. Vyvolat stejné pocity a zážitek je skoro nemožné bez toho aniž by se na něj sám podíval. A takhle podobně to funguje se zážitky ve tmě, tedy s tím rozdílem, že vyprávíte příběh vlastní. Já sebou měl svůj zápisník a každý den jsem si vyhradil půlhodinu (ale kdoví jak dlouho to trvalo) a tam jsem si psal, co se mi stalo nebo nad čím jsem přemýšlel. Bylo fascinující jak terapeutický účinek na mě psaní mělo a věděl jsem, že v tom musím na světle pokračovat. Psaní je nějakým způsobem uvolňující, pomůže Vám utříbit si myšlenky a když jsou na papíře jsou opravdovější než, když je máte jen v hlavě. Ve tmě jsem to tak cítil dvojnásob.

Můj deník a motto dne

Náhodné zápisky ze tmy z 1. dne

01. Den

S Břetislavem jsem byl domluvený, že je potřeba nastoupit do tmy během dopoledne. Jeho domek se nachází v malé vesničce Chlístov nedaleko od Klatov. V sobotu 3.prosince jsem tak s budíkem v 5.20 za podpory bezdomovců z Hlaváku vyrazil vlakem přes Plzeň do Klatov. Svítilo teplé zimní slunce, na polích se třpytila sněhová pokrývka a vůbec bylo radost pohledět ven. Jakoby se mě svět snažil odradit od vstupu do temné místnosti, kde jsem měl strávit dalších 7 dní bez slunečního paprsku. Každou scenérii, kterou jsem z vlaku viděl jsem se snažil vrýt si do paměti jako fotku.

Břetislav čekal u vlaku a odvezl mě do malebného Chlístova, kde jeho předci postavili dům o který se stará. V něm jsou celkem 2 tmavé místnosti nabízené veřejnosti. Po příjezdu a rozprávce s Břetislavem o mé motivaci jsem se dostal do mého pokojíku úplně v rohu domu, kde jsem měl hodinku na přípravu za světla. Vybalil jsem si věci do poliček, podíval se kde je co umístěno a napadlo mě, že si zkusím jen tak na minutu zhasnout, ať vím, jaké to je. To jsem ovšem neměl dělat, asi po minutě bezradného stání ve tmě s rukou na vypínači se mě začala zmocňovat lehká panika a rychle jsem si zase rozsvítil. Tohle cvičení se zanedlouho ukázalo jako velmi plodné, protože jak se zhaslo doopravdy, jako bych už to tam za tmy znal.

Po zhasnutí se mnou zůstal ještě na chvíli Břetislav a vyprávěl co zažil při své návštěvě ve tmě on, o slavném kytaristovi Keithu Richardsovi a jeho intuici  a mimojiné mě připravil na to, že zhruba během prvních 3 dnů se mi rozpustí ego. Ať už to mělo znamenat cokoliv.

Pokoj, který se stal na 7 dní mým domovem

02. Den

Během prvních dvou dnů jsem hodně spal. Nevím přesně jak dlouho, ale byl jsem odpočatý tak jako nikdy. Na doporučení Břetislava jsem se při probouzení a usínání snažil co nejdéle zůstat na hladině alfa. Hladina alfa je ozdravný, blahodárný stav, který v denním životě (třeba kvůli budíku) zažíváme jen velmi krátce, pokud se ho nesnažíme vyvolat záměrně.

Už od první chvíle kdy bylo zhasnuto se mi před očima míhaly různé obrazce. Mozek je zvyklý 30 let přijímat a vyhodnocovat světlo a když mu ho seberete, tak si ho začne promítat sám. Je jedno jestli máte zavřené oči, já je měl otevřené, protože tak jsem na to v bdělém stavu zvyklý. Někdy se tvary tmy přelévaly jeden do druhého a jindy se jevily jako opakující se tapeta v celém zorném poli a tohle se střídalo během celého pobytu. Během posledních 2 dnů už tvary nebyly tak divoké a skoro jako by se snažily vytvořit obrysy skutečných věcí a lidí.

03. Den

Nejhorší chvíle dne na kterou jsem si za celý týden nezvyknul bylo ranní vstávání. Doma se probudíte skvělě odpočatí, roztáhnete závěsy a pustíte do pokoje ranní slunce. Tak tohle se ve tmě nestane – zažijete tu maximálně bizarní pocit, kdy se probudíte, otevřete oči a je úplně stejná tma jako předtím. Trvá to pár dechů než si uvědomíte kde a proč jste a zachováte si zbytek duševního zdraví.

Po tom, co vstanete je nejlepší, že nemusíte nikam spěchat – nemusíte nic. Jídlo a čaj je připravené, koukat na televizi nemůžete a dokonce nejdete ani na tůru do hor. Můj denní program se skládal z meditací, cvičení, jógy, sezení a přemýšlení, sezení, přemýšlení, civění do tmy, sprchování a jídla. Každá z těch činností je rituál. Pokud ji děláte, tak ji děláte naplno a s plnou pozorností – tedy jak se říká, jste v přítomnosti. Neruší vás telefon, zprávy na whatsappu nebo televize. Neexistují urgentní nebo méně urgentní úkoly. Neexistují totiž žádné úkoly a povinnosti. Hm, co teda budu dělat? Inu, sednu si a nechám myšlenky plynout.

Okolní svět je daleko. Neslyšíte jediný zvuk a vidíte nic než tmu. Nic nenasvědčuje tomu, že by tam venku mělo ještě neco být. Co když není? Co když se mi celý život jenom zdál? Vesmír je tak nekonečně daleko, ale zároveň ho vnímáte celý uvnitř sebe. Nádech, výdech. Nádech, výdech…

04. Den

Ráno je moudřejší večera, říká se. Ale proč se to říká? Už se mi párkrát potvrdilo, že je to pravda, ale nikdy jsem nevěděl jak to funguje. Ve tmě jsem měl čas to trochu prozkoumat. Dopoledne mi hlava servírovala vesměs pozitivní myšlenky a měl jsem dobrou náladu. Večer pak byly myšlenky, které k nám připlouvají “odnikud” mnohem víc negativní. Pokud jsem si nedával pozor a začal se jich chytat, okamžitě jsem se cítil pod psa. Zajímavé na tom je, že to bylo bez jakéhokoliv vnějšího vstupu – vše se odehrávalo jen v mé hlavě, což jen potvrzuje to, že o tom jestli svět vnímáme pozitivně nebo negativně rozhodujeme především my sami.

V průběhu týdne se mi pak dařilo víc a víc rozpoznávat myšlenku, která se mi hlásí o pozornost a pak se vědomě rozhodnout zda ji přijmu do mozku ke zpracování nebo ne. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu věc, která na mě měla největší dopad do reálného života, pak je to právě zvýšené vnímání vlastních myšlenek a vlastních pocitů a řízená, nikoliv impulsivní reakce či její automatické přijetí.  Proč je důležité hlídat, na co myslíme?

• Zasej myšlenky, sklidíš čin.
• Zasej čin, sklidíš návyk.
• Zasej návyk, sklidíš charakter.
• Zasej charakter, sklidíš věčný osud.

Technická poznámka: Sice píšu večer, ale samozřejmě jsem o nějakém čase a už vůbec konkrétních hodinách neměl žádné ponětí. Ránem tedy myslím “brzy po probuzení”. Čas je ve tmě velmi abstraktní komodita a snad se zdá, že ani neplyne.

05. Den

Po několika dnech už jsem se v pokojíku cítil jako doma. Pro toaleťák jsem sahal už s neomylnou přesností a na hledání čistých trenek už jsem neměl vyhrazenou většinu odpoledne. Po pokoji jsem se pohyboval s jistotou a to mělo vliv i na můj duševní stav a smýšlení. Už se mi do myšlenek téměř nevkrádali “černé labutě”, tedy pokusy o to myslet na scény z hororů, které jsem viděl nebo představa situace, kdy bloudím ve tmě a najednou narazím na dalšího člověka, který tam jen stojí a mlčí. Prostě celkově mi přišlo, že už mě ve tmě nemá moc co překvapit, když tam jsem jak ryba ve vodě.

Po delší meditaci v dřepu jsem se už těšil na další dobrotu, co mi Břetislav připravil. Ve chvíli kdy jsem zvednul, se zpomalil čas a já najednou v dálce viděl velkou bílou kouli. Ta koule připomínala kometu a svítila jasným bílým světlem a rychle letěla směrem ke mě. To trvalo několik vteřin a vzápětí jsem už měl před očima jen bílo a u toho se mi podlomily kolena. Začal jsem lapat po dechu a u toho se pomalu hroutil k zemi. Cítil jsem bezmoc. Připadal jsem si, jako když pod vodní hladinou klesám pomalu ke dnu a nemůžu s tím nic udělat.

Sesunul jsem se podél polstrované stěny na měkkou zem a tam jsem po chvíli popadnul dech. Byl jsem zbrocený studeným potem a přemýšlel jsem, co se právě stalo. Nedokázal jsem tuhle událost vůbec zařadit – nejdřív jsem si myslel, že jsem měl nejaké zjevení nebo se jednalo o poselství z jiné planety. Pak mi ale došlo, že  jsem se nestal vyvoleným mesiášem a že se mi prostě jen zatočila hlava. Ono, vzhledem k mému nízkému tlaku to není zas tak divné, ale nic takového jsem předtím nezažil.

Naučil jsem se další věc. Vždycky je potřeba mít pokoru a nemyslet si, že my jsme ti, kdo tomu tady velí. Lidé, kteří si to o sobě mysleli často nedopadli moc dobře a nejlepším případě je čekalo jen vystřízlivění. Funguje to ale i na druhou stranu – věci nikdy nejsou tak černé jak vypadají. I když se nedaří, tak je důležitý zachovat svou víru, pracovat na své vizi a snažit se o pozitivní přístup – zlé se pak v dobré obrátí. Symbolicky jsem tenhle den ve tmě pojmenoval Dnem Pokory.

06. Den

Ve tmě je snadné odpouštět. Těžko se tam kují pikle a když jsem nepřemýšlel co dělat do budoucna, s kým se stýkat a s kým ne, hodně jsem přemýšlel o minulosti. A když jsem došel na nepříjemné události, nikdy jsem necítil křivdu. Naopak bylo snadné dát tomu průchod, vyjasnit si tu kterou situaci, převalit ji v hlavě, zkusit si ji zažít i z pohledu druhé strany a srovnat se s tím… odpustit. Odpustit i sobě samému za to co jsem udělal a neměl dělat a hlavně za to, co jsem neudělal a měl jsem. Zkusit se z toho poučit a vzít si to s sebou jako výbavu do dalšího života. Občas jsme na sebe příliš tvrdí a věci které bysme někomu blízkému nikdy neudělali sobě naložíme bez mrknutí oka.

V každodenním shonu nemám čas tyhle věci řešit. Večer si nesednu a nepřemýšlím, co jsem posral před 4 lety ve vztahu. Je to jako malá bolístka, hluboka ukrytá v nás, kterou si stěží uvědomíme a přesto se může vrátit v nejhorší chvíli. Někomu to trvá týden, dva a někomu třeba i tři, ale možná i proto má tma takové pozitivní ohlasy – je to způsob jak se očistit a kdy návrat na světlo může působit jako nový začátek s čistým štítem.

07. Den

Návrat na světlo, procházka s Břetislavem (kterému tímto chci poděkovat, za péči a jeho úžasný doprovod nejen na světlo, ale hlavně do tmy) po okolních loukách a lesích a cesta vlakem s výletem v Plzni pro mě byl jako když Alenka spadla do králičí nory. Mé smysly hltaly vše kolem a já si to užíval s výrazem Otíka, když přijede z vesničky do Prahy. Tam jsem si uvědomil, že jak jsem vděčný za své tělo, smysly, zdraví, výchovu a vůbec všechno co mám a co beru většinu času jako samozřejmost. Už jen kvůli téhle chvíli to stálo za to.

Shrnutí

Tady je pár bodů, které jsem si shrnul ve tmě a které mi bych si chtěl uchovat do příště.

• Když se to dělá srdcem, je to sakra poznat.
• Když nevíš kam jdeš, snadno znejistíš. (cesta po tmě na záchod)
• Jídlo připravené s láskou je sakra poznat.
• Své Já ani Googlem nenajdeš.
• Vděčnost za ostatní smysly, které zbyly
• Všichni jsme v jádru dobří
• Pozornost je vzácnost, protože se o ni pořád něco/někdo snaží
• Změna dne a noci mi připomíná změnu. Change is the only constant.
• Tma nás spojuje, protože je všude na světě stejná.
• Tma učí trpělivost a posiluje důvěru.
• Rozlišuj Zaměstnání -> Povolání -> Poslání
• Jsem si vědom. Mám sebe-vědomí.
• Všechno je, jak má být.
• Inspirace -> Dávat. Energii -> Dostávat.
• Ráno vstávat brzy, večer se dělají nekalosti.
• Hlavně se toho nebát!

Někteří lidé mi říkají, proč jsem místo týdne ve tmě nejel přemýšlet raději na dovolenou do Tater nebo k moři. Já jim odpovím, že u moře a na horách už jsem byl a bylo to fajn. Jednotlivé pobyty se za ta léta míchají jeden do druhého a pro připomenutí bych musel vytáhnout zaprášená alba plná fotek. Týden ve tmě byla skvělá investice mého času, duševní debordelizace a tvrdá práce na osobním rozvoji. Něco se ve mně během něj změnilo a proto, abych si ho připomenul, nepotřebuju staré fotky. Ostatně, z téhle “dovolené” ani žádné nemám.

:: ::

 S Břéťou na náměstí v Klatovech

Cesta domů